O Strážnici
Přestože první doložená písemná zmínka o Strážnici pochází až z počátku 14. stol., množství archeologického materiálu vypovídá o daleko dřívějším osídlení tohoto území. Počátky samotného města jsou spojovány s upevňováním hranic českého státu v době vlády Přemysla Otakara II v 2. polovině 13. století, kdy došlo k trvalému připojení Strážnicka k Moravě. Na ochranu zemských hranic bylo zbudováno několik hradů, mezi nimiž se nacházel i hrad ve Strážnici, vystavěný po roce 1260. Samotné jméno města je odvozováno od strážní funkce, kterou měl hrad položený v těsné blízkosti moravské hranice vykonávat.
Strážnice byla původně královským majetkem, na počátku 14. století získal toto město významný moravský rod pánů z Kravař. O velký rozmach města se zasloužil moravský zemský hejtman Petr Strážnický z Kravař, který postupně rozšiřoval strážnické panství a stal se rovněž zakladatelem nové vesnice poblíž Strážnice, která po něm získala pojmenování - Petrov. Zasloužil se také o rozvoj vinařství vydáním tzv. horenského práva. V době husitství se páni z Kravař na Strážnici přiklonili zcela na stranu Husa. Za vlády posledního mužského potomka rodu Jiřího z Kravař došlo k nebývalému stavebnímu rozvoji města, značně poničeného z období husitských válek. Bylo založeno strážnické Nové město, opevněné vodním příkopem a hliněným valem s vestavěnými kamennými branami, postaven kostel sv. Martina / později stavebně upravován, ale dodnes s patrnými gotickými prvky / a došlo také k dokončení přestavby hradu. V roce 1458 se stal strážnický hrad svědkem setkání Jiřího z Poděbrad s uherskými stavy, kterým byl vydán zajatý Matyáš Korvín.
Na počátku 15. století zakoupili město Žerotínové, další z předních moravských rodů. V době jejich vlády prožívala Strážnici dobu svého největšího rozmachu. Za Jana III ze Žerotína bylo město obklopeno valem s dřevěnou palisádou a vestavěnými malými baštami, hlavní přístupové cesty byly chráněny mohutnými branami s polokruhovými baštami, schopnými odolávat i zbraním těžšího kalibru. Nové opevnění spojilo dohromady všechny tři části města Nové město, Staré město i Předměstí. Starý vodní hrad byl přestavěn do podoby renesančního zámku s vnitřními arkádami.
Žerotínové podporovali ve městě bratrské školství, v roce 1579 upravili školu, rozdělenou na dvě oddělení - nižší a vyšší. V letech 1604-1605 navštěvoval vyšší bratrskou školu Jan Ámos Komenský, který zde bydlel u své tety. Ve Strážnici se Komenský seznámil s Mikulášem Drabíkem, českobratrským kazatelem proslaveným později svými proroctvími o zkáze habsburského rodu. Na počátku 17. století se Strážnice řadila se svými 4 500 tisící obyvateli a zhruba 700 sty domy k nejvýznamnějším moravským městům.
Povstání v Uhrách v roce 1605 a vpád Štěpána Bočkaje na Moravu znamenal pro Strážnici obrovské nebezpečí, v květnu 1605 bylo město vypáleno a mnoho lidí pobito, či odvedeno do zajetí. K nové obnově města docházelo se značnými těžkostmi a události spojené s třicetiletou válkou znamenaly opět ničení a pustošení celého Strážnicka. K tomu se přidal i náboženský útisk, spojený s velkým množstvím vystěhovaného obyvatelstva. Poslední nekatolický majitel Strážnice Jan Jetřich ze Žerotína odešel ze zadluženého panství do uherské Skalice.
Město a panství zakoupil v roce 1628 jeden z vítězných velitelů Bitvy na Bílé Hoře císařský plukovník František z Magni, jehož rod pocházel z Itálie. S příchodem Františka z Magni začala plánovaná katolizace města. V roce 1633 povolal do Strážnice italské piaristy, kteří zde zahájili vyučování a postupně získávali pro svou víru strážnické obyvatelstvo. Poničené město se jen pomalu vzpamatovávalo z útrap třicetileté války, krajinou se potulovali skupiny propuštěných vojáků, kteří loupili a vraždili obyvatelstvo, a navíc v roce 1652 vyhořela podstatná část města, po té co bylo zapáleno najatými žháři. Strážnici stíhala v té době jedna pohroma za druhou, v roce 1680 se z Uher rozšířila morová epidemie, o tři roky později byla přepadena uherskými povstalci, stejně jako na počátku 18 století. Tyto události způsobily všeobecný úpadek panství a město rychle ztrácelo na svém dřívějším významu.Další série požárů v 1 polovině 18 století značně zpomalovaly obnovu Strážnice. Přesto se právě z této doby zachovala celá řada zajímavých architektonických památek. Došlo k obnově radnice, panského dvora i mnoha měšťanských domů. Strážničtí piaristé vybudovali okolo poloviny 18 st. barokní chrám P. Marie s klášterní kolejí, později také gymnázium. Za správy Františka Antonína Magnise v první pol. 19. století byl upraven zámecký park se zahradou, došlo rovněž k založení skleníků pro pěstování jižních rostlin, v roce 1824 byl před zámkem postaven přes Moravu řetězový most.
Oživení národního hnutí ve 2 polovině 19. století znamenalo postupnou přeměnu německy orientovaného města na kulturní centrum strážnického regionu. Vznikaly české spolky, došlo k otevření české měšťanské školy a v roce 1897 ke zřízené českého gymnázia. Původně zcela zemědělské město se na počátku 20 stol. dočkalo i postupné industrializace.
Dnešní Strážnice je zapsána do podvědomí nejširší veřejnosti zejména díky folklorním festivalům, které se zde konají každoročně na přelomu června a července. Pro turisty je bezesporu velkým lákadlem návštěva skanzenu, zámku , či městského muzea.