Žerotín
… v srpnu 1969 na vinařských slavnostech ve Bzenci bylo veselo. Přijeli sem i strážničané a zábavu si vychutnávali plnými doušky. Nešlo by to podobně i u nás ve Strážnici? Tak nějak přemýšleli i budoucí zapálení folkloristé, tehdy ještě bez zkušeností, zato s obrovským nadšením. A jejich nápad dal skutečně během několika týdnů dohromady skupinku mladých lidí. Na první „schůzce“ stačí k dobré náladě harmonika a dobré víno – hned se zpívá a tancuje a vzniká Slovácký krůžek. Všichni členové mají společný cíl, naučit se původním strážnickým tancům a někdy už skoro zapomenutým písním.
Už půl roku po založení měli členové možnost poprvé se veřejně předvést na krojovém lidovém plese, kde předtančovali „Moravskou besedu“. Krůžek začíná pomalu „existovat“ i na veřejnosti a prvním uměleckým vedoucím se stává Joža Vajčner. Záštitu nad krůžkem přejímá místní JZD. Pod vedením Jože se začínají učit základní danajové kroky, jednoduché cifry, třasák. Po čase jsou už schopni dát dohromady i kratší program a v květnu 1970 začínájí spolupracovat s CM Mirka Menšíka. Jen v době, kdy byl Mirek na vojně, ho neméně kvalitně „zaskočil“ výborný horňácký primáš Jarin Miškeřík. Tanečníci i muzikanti se oťukávají na domácích akcích jako je „zarážání hory“, vinobraní, hody,… A nikdo se také nebrání „povinné“ účasti na svícách, svatbách, při zatahování, kde probíhá stoprocentně úspěšné tmelení kolektivu. Tento dobrý zvyk přetrvává díky bohu až do dneška. Ejchuchú!!!
V březnu 1971 dochází v krůžku příchodem nového vedoucího Honzy Loutchana k podstatné změně. Zkoušky nabírají nový směr, stojí to i trochu potu a odříkání, ale díky tomu se soubor dostává na vyšší úroveň. A tím vlastně historie slováckého krůžku končí a vzniká soubor s novým názvem „ŽEROTÍN“…
Tvrdě se trénuje, repertoár se postupně rozšiřuje o ostatní regiony. Honza Loutchan staví choreografie nejen ze Stážnicka, blízkého Horňácka a Kyjovska, ale i z jeho rodných Čech. Tanečníci se pořád lepší a lepší, a tak si mohou troufnout i na temperamentní myjavské tance ze Slovenska. Mezi tanečníky se nečekaně objevily i pěvecké talenty, které měly při vystoupeních své pravidelné místo u mikrofonu – Jožka Koštuřík, Jenda Horňák, Jožka Vajčner ml., později Jožka Grombíř a Jura Slezák. Jako sólisté zpívali Marie Bučková, Anica Vajčnerová, Anna Loutchanová se svými škádlivými písničkami, Bětka Bačíková a Lidka Petříková s krásnými horňáckými zpěvy a Marie Holubíková s Vaškem Harnošem jako zástupci Strážnicka.
A jak už to tak chodívá, společné zkoušky, vystoupení a zahraniční zájezdy zapříčinily nejednu svatbu a hojnost potomků a zajistily tak spolehlivě pokračovatele souboru. Folklórní tradice přetrvávají až do dneška, o čemž svědčí i to, že Žerotín v roce 2005 oslavil již své 35. výročí novým pořadem „Alfa a omega folkloristy“. Tento pořad se stal dobrou příležitostí k tomu, aby se na jednom jevišti potkala zakládající generace se současným mládím, které se věnuje folklóru se stejným zapálením jako kdysi jejich rodiče.
V dnešní době je soubor, který čítá zhruba 30 členů ve věku 15 – 35 let, schopný postavit dvouhodinový program. Oprašují se staré kvalitní choreografie, ale vznikají i nové tance, např. Valašsko, Cepový tanec ze Strážnice, rozverná Horňácká trefa, tance z Trenčína, úsměvné pásmo z Ořechova, chlapecký Zbojník a dívčí Lašsko. To se ovšem neobejde bez doprovodu cimbálové muziky, kterých se za dlouhá léta vystřídalo hned několik - již zmiňovaná CM Mirka Menšíka nebo Jarina Miškeříka, z mladší muzikantské generace CM Strážničan s primášem Víťou Pálenským, CM s primášem Jurou Novákem, CM s primášem Pavlem Kočvarou a naše současná CM s primášem Jeníkem Holubíkem.